HISTORY OF HIP HOP MUSIC

James Brown

James Brown se narodil 3. května 1933 v Barnwellu, ve státě Jižní Karolina (South Carolina), v USA a vyprávění o jeho životě patří mezi nejoblíbenější a nejúspěšnější příběhy dnešní Ameriky.

Narodil se jako jediné dítě chudým rodičům v období velkého ekonomické úpadku (tzv. Great Depression). V pěti letech byl poslán do Augusty v Georgii, aby žil v nevěstinci své tety. Vydělával si na sebe sbíráním bavlny, běháním s obsílkami pro vojáky nedaleko Camp Gordon, bavením je svým skotačivým tancem a lákáním do tetina podniku. V šestnácti letech byl chycen a odsouzen za loupež a putoval na několik let do výchovného ústavu. Zde se seznámil s Bobby Byrdem, vůdcem evangelického kvarteta vystupujícího ve vězení. (Gospel = evangelium, gospel - gospel music, gospel group - tak označuje hudební styl, tedy hudbu, kterou působivě předvádějí sbory v černošských kostelech jak můžeme vidět v mnoha amerických filmech).

Po propuštění zkoušel své štěstí v boxu a baseballu, ale jeho sportovní kariéru ukončilo zranění nohy. Rozhodl se tedy plně věnovat hudbě a přidal se k Byrdově Gospel Starlighters. Brown a Byrd navštěvovali rhytm and bluesové představení a vystoupení umělců jako Hank Ballard nebo Fats Domino je zlákalo k světské hudbě. Původně gospelová skupina se tak postupně zaměřila na rhytm and blues (R&B). Zprvu byli známi jako The Avons, později jako The Flames a nakonec se přejmenovali na The Famous Flames. Stali se ucelenou skupinou, prokazujíce svůj veliký talent zpěvem, tancem i jako multi-instrumentalisté. Právě James Brown se postupně stává její ústřední postavou.

V listopadu 1955 nahrávají The Famous Flames v Maconě (Georgia) ve studiu WIBB demo nahrávku „Please, Please, Please“. Nahrávka se líbí Ralphu Bassovi, který cestuje do Macony, aby je 23. ledna 1956 zapsal u King Records, Cincinnatské společnosti, pro kterou nahrávali The Midnighters a 5 Royales, dvě jejich oblíbené skupiny. Čtvrtého února natáčejí „Please, Please, Please“ pro King/Federal label a Brownův debut dosahuje pátého místa v Billboard’s R&B chart.

V říjnu 1957 se Brownovi dostává cti nahradit Little Richarda na turné po jihu Spojených států. Little Richard z náboženských důvodů nečekaně opustil rock and roll a někteří z jeho doprovodné skupiny Upsetters se stávají členy Famous Flames. Ačkoliv Brown a Flames pokračují v nahrávání, trvá to další tři roky než se jim podaří znovu prorazit do hitparád. Prvního říjnového dne roku 1958 vychází „Try Me“, první skladba, která dosáhla první příčky. Je to nejlépe prodávaný singl roku a umožňuje Brownovi najmout si stálou doprovodnou skupinu. Díky usilovnému a vyčerpávajícímu zkoušení se mu podařilo vytvořit vynikající R&B celek - The J.B.’s. Dostává do popředí jako vůdčí osobnost James Brown Revue a stává se pro rhytm and blues tím, čím Elvis Presley pro rock and roll – dominantním a plodným fenoménem.

Počátkem šedesátých let nadále boduje v hitparádách a přichází s nápadem, že by mohlo být zajímavé zachytit na albu hysterii, kterou na svých vystoupeních vyvolává. Nahrávací společnost ale byla přesvědčena, že se takové album nebude dobře prodávat a tak Brown použil své vlastní peníze k tomu, aby nahrál vystoupení, které se konalo 24. října 1962 v Apollo Theatre. Album Live At The Apollo se dostává na druhou pozici Billboard’s album chart a jako živě nahrané R&B album dosahuje nebývalého úspěchu. Hudební rádia jej hrají stále dokola a Brownovy koncerty jsou přeplněné.

V únoru 1965 James Brown nahrává „Papa’s Got a Brand New Bag“, skladbu, která způsobuje hudební převrat a uvádí nové období soulu. Píseň vychází v létě a Brown poprvé boduje v pop Top 10. Následuje jeden hit za druhým, Brown postupně opouští The Famous Flames. Během tohoto období provádí řadu inovací a hluboce ovlivňuje oblíbené hudební žánry jako funk, rock, Afro-pop, disko a konečně i rapovou hudbu. V roce 1965 vychází jeden z nejznámějších Brownových hitů „I Got You (I Feel Good)“, píseň, která je například součástí soundtracku k filmu „Dobré ráno, Vietname“ (Good Morning, Vietnam)

V září 1972 dobývá hitparády s úspěšnou „Get On the Good Foot“. Právě dvěmi posledními slovy „Good Foot“ začíná být označován jeho velmi specifický a efektní taneční projev. Jeho taneční prvky měli vliv na formování některých základních pohybů Electric Boogie a Breakdancingu.

V lednu 1974 vychází album „The Payback“. Ze všech, co v sedmdesátých letech vydal je nejúspěšnější a stává se jediným „pozlaceným“ (půl milionu prodaných kopií) albem jeho kariéry. V témž roce se v africkém Zairu koná hudební festival, který přitáhl okolo 120 tisíc lidí. Kromě Jamese Browna, byli k vidění B.B. King, Etta James, Bill Withers, The Spinners a mnoho dalších.

Koncem šedesátých let dociluje svými činy, podporující černošskou hrdost, uznání jako hudební a kulturní revolucionář. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let na něj, díky písním jako třeba „Say It Loud – I’m Black and I’m Proud“, pohlížela černošská komunita jako na vůdce, idol a model chování. Během druhé poloviny sedmdesátých let jeho vliv ale postupně slábne. Roku 1980 však ztvárnil nezapomenutelnou roli poněkud vyšinutého kazatele v komedii The Blues Brothers. O šest let později zpívá hlavní píseň filmu Rocky IV „Living In America“, která dosahuje čtvrtého místa v Billboard’s Hot 100 chart. Ve stejném roce (1986) je James Brown jako jeden z prvních uveden do Rock and Roll Hall of Fame (Síň slávy) a stává se jejím privilegovaným představitelem. Je připomínán jako jeden z předchůdců rapu a spouští se nová vlna zájmu o jeho umění. James Brown sám sebe nazývá „The Godfather Of Soul“ a tento jeho statut dodnes neztrácí na síle. Naopak, zvedla se nová generace obdivovatelů a fanoušků, kteří se s ním úzce seznamují skrze samplování jeho hudby v hip hopových (rapových) nahrávkách. Žádný jiný hudebník není ostatními tak často a v takovém rozsahu samplován.

Je velmi pravděpodobné, že všem příznivcům rapu a hip hopové kultury vůbec, udělal roku 1984 James Brown radost, když se on a přední osobnost tohoto hnutí Afrika Bambaataa schází, aby nahráli společnou hymnickou skladbu „Unity“.

Snad žádný jiný umělec v historii hudby také nemá tolik čestných přívlastků jako právě tento muž. Bývá různě označován jako „Soul Brother Number One“, již zmíněný „The Godfather of Soul“, „The Hardest Working Man in Show Business“, „Mr. Dynamite“ či dokonce jako „The Original Disco Man“. Podstatné ovšem je, že to, co se v šedesátých letech stalo známým jako soul, v sedmdesátých jako funk a rap v letech osmdesátých je opravdu silně ovlivněno právě Brownem a jeho pojetím hudby a tance. Jeho přerod od gospelu k velmi výbušnému a dynamickému rhytm and blues, spolu s jeho perfektní choreografií a efektním vystupováním umožnilo černošské hudbě nalézt si svoji cestu a směr, dojít k sebeurčení.

Poté, co se během let nashromáždila jeho zatčení za napadení, přechovávání drog a další obvinění, je roku 1988 odsouzen k šesti letům vězení. Opouští jej ale již v únoru 1991 a o rok později získává Grammy za celoživotní výkon (Lifetime Achievement Award). O další rok později pak získává další ocenění za celoživotní výkon, tentokrát na čtvrtém výročním Rhytm and Blues Foundation Pioneer Award.

Překlad a úprava LayDee Beat up

MCEENG (RAPPING)

Děti Bronxu, ghetta v srdci světové metropole New Yorku, se začátkem sedmdesátých let jako první nakazily virem hip hopu. Mladí New Yorčani tak dostávají prostřednictvím rapu jedinečnou příležitost, jak na sebe upozornit. Mají možnost vyjádřit svoje názory, protesty, pocity, prostředí, ve kterém žijí. Vytvořila se tak forma umění, která byla pro každého a velmi brzy se stala populární. Pamětníci tvrdí, že první náznaky rapu se objevily na různých mejdanech, když se rozmohla zábava recitovat a skandovat improvizované texty do funkových instumentálek rachotících z výkonných kazeťáků, které sloužily jako playback. Zrodili se tak první MCs. (MC je zkratka pro „Master of Ceremonies“, což bylo označení osoby, která manipuluje s mikrofonem. Někdy se MC definuje také jako „Microphone Controller“ nebo „Mic Checka“).

V té době začala diskotéková hudba prodělávat řadu velmi zajímavých změn. Mnohé z nich spočívaly v novátorské manipulaci s nahraným materiálem, kterou prováděl nikoliv technik ve studiu, ale až ten, kdo na pódiu pouštěl desky – discjockey. Z pasivního pouštěče desek se stal aktivní tvůrce nové hudby, složené ze zvukových koláží skladeb různých autorů.

Vypadá to nezvykle, ale i mixážní pult se dvěma nebo více gramofony může být hudebním nástrojem. Je to zdroj zvuku, který lze snadno měnit – stačí obratné ruce, několik dobře zvolených singlů a pár nápadů. Fyzickou manipulací, ať už je to zpomalování, zrychlování, pouštění pozadu, rychlými střihy nebo neustálým opakování určitého motivu z jednoho nebo druhého gramofonu lze vytvořit přehršle elektronických zvuků nebo dokonce rytmických struktur, které dovedou pobavit obecenstvo a udržet ho v taneční náladě.

Rap vzniká na základě spolupráce discjockeye a rapperů. Zpočátku šlo spíše o improvizaci. V ulicích Bronxu se pořádaly i turnaje, kdo dokáže lépe a rychleji skandovat to, co mu slina přinese na jazyk. Zdrojem hudby se nestala kytara nebo podobný nástroj, ale kazetový magnetofon nebo rádio. To, k čemu bělošští avantgardisté docházeli po složitých umělecko-filozofických konstrukcích, objevil lidový umělec z Bronxu svým citem pro situaci. K vyjádřeni hudby se používají nové prostředky vydávající zvuky např. reproduktor na zádech, k dispozici jsou i různé barely od nafty, které lze různě ladit (steel-drums), minisyntezéry, dechové nástroje apod. Zvuk sice není tak dokonalý jako v koncertních halách, ale hudba působí upřímně, promlouvá „od lidí k lidem“.

Jamajčan Clive Campbell známý jako Kool Herc se objevil na začátku 70. let v New Yorku a svými break beaty a toastingem výrazně ovlivnil počátky rap music v USA. Při takzvaných blockparties postupně předběhl všechny své protivníky pomocí gigantického ozvučovacího zařízení. Jako první tehdy začal přehrávat dvě stejné desky funku na dvou gramofonech – a break beat byl na světě. Herc pak občas ke svým kouskům přidal trochu rapu a spolu s Cokem La Rockem a Clarkem Kentem založil první hip hopovou skupinu světa – Hercloids. První interpreti začali na break beaty vymýšlet populární fráze, slangové slogany, což mělo velmi pozitivní vliv na atmosféru na parties. V této době ještě nemluvíme o „rapu“, ale o mceeingu.

K dalšímu vývoji hip hopu přispěl v roce 1975 Afrika Bambaataa, člen nechvalně proslulého gangu Black Spades. V roce 1976 založil sestavu ZULU NATION, která si v New Yorku získala tisíce fanoušků. Cílem této skupiny bylo dostat gangy od drog k tanci a rapové hudbě.

Stejně jak Bob Marley vyzdvihoval reaggee, vyzdvihoval Afrika Bambaataa jako první hip hop. První mediálně známé rapové nahrávky byly "King Tim III (Personality Jock)," od Fatbacka Banda a „Rapper´s Delight”, jímž se v roce 1979 proslavilo trio discjockeů Sugarhill Gang. Ti ještě užívali prvků blízkých Funkadelicu – společného vedení hlasů, funky rytmu se zdůrazněnou basovou kytarou atd. Zdá se, že Bronx si svůj rap objevil sám. Definitvně tak byla nastartována éra komerce. Grandmaster Flasch and Furious Five pak vydali kultovní skladby „White Line” a „The Message”.

V osmdestátých letech patří rap mezi nejoblíbenější termíny světa populární hudby. Ohání se jím kdekdo – od avantgardistů až po usedlé hvězdy středního proudu. Stává se hlavním proudem amerického hudebního průmyslu. Jedna z prvních rapových kapel, které byly uvedeny v MTV, byla slavná RUN – DMC, která v roce 1986 vytvořila společně s Aerosmith hit „Walk this way“.

První dívčí rapová kapela, která uvede svůj videoklip nas MTV je známá Salt ´n´ Pepa, v roce 1985 je to singl „The show stoppa“ a „Push it“ z roku 1987. Skupiny jako Public Enemy a Boogie Down Productions prezentují rap, který je zaměřen na politiku a sociální agendu. Koncem 80. let se stává velmi populárním gangsta rap, který se zaměřuje na vyjádření životního stylu, který je o drogách, násilí, rasismu a sexu ve velkoměstech USA. Nejznámnější je kapela N.W.A (Niggaz with attitude) – členy byli známí řappeři Ice Cube, Dr. Dre a Eazy E.

Významnou roli v osmdesátých letech sehrála nahrávací rapová gramofonová společnost DEF JAM, která objevila a proslavila takové hvězdy jako Public Enemy, RUN- DMC, L.L.Cool J, De la Soul, Beastie Boys a další.

V době, kdy se nahrávky Def Jam začaly prosazovat na trhu, rapu se zmocnila masmédia. Hip hop zažívá první úpadek, končí doba old school. Comeback zažívá hip hop ve středním proudu až v roce 1986, kdy Run-DMC předělává deset let starou skladbu „Walk this way“. Je nastartována doba new school.

V roce 1988 byla udělena první Grammy v nové kategorii „Best Rap Performance“, kterou získali DJ Jazzy Jeff & Fresh Prince. Téhož roku pak začíná pravidelný pořad na hudební stanici MTV s názvem Yo!MTV Raps.

Rapovat o násilí, životě v ghettech a rasové nesnášenlivosti, začíná být ohrané, na řadu se dostává nové téma marihuana. Crew jako Cypress Hill, House of Pain rozpoutají boj za legalizaci trávy. Drogy hrály u rapperů vždy velkou roli již od počátku vzniku rap music.

V této době začíná mít hip hopová kultura problémy se zákony a cenzurou. N.W.A. jsou pronásledováni úřady za píseň „Fuck the Police“. Vzhledem k tomu, že tato píseň podněcuje násilí a neúctu k policii. Hlavními rapovými protagonisty, kteří ostře vystupují proti policii a rasismu jsou Ice T (píseň Cop Killer) a Ice Cube. V roce 1990 je pak skupina 2 Live Crew obviněna za to, že texty jejich songů jsou obscénní (tato skupina rapovala především o sexu).

V roce 1990 předává FBI Kongresu zprávu na téma „Rapová hudba a její vliv na národní bezpečnost“. Cenzura pak má velký vliv na další vývoj hip hopové hudby, protože to pro nahrávací společnosti samozřejmě nese velké riziko. Na druhé straně se však právě díky těmto represím, svobodě projevu a agresivnímu postoji k politckému systému rappeři zviditelňují a jsou populárnější u mladých lidí, a to nejen u černošské populace.

V 90. letech přichází na scénu odnož hip hop music, kterou zejména prezentují M.C. Hammer , Vanilla Ice a německá formace Snap. Je to poprvé, kdy se hudební průmysl pokusil nabídnout rappera jako pozitivní idol. Nástup těchto interpretů měl velký význam především proto, že opět zvýraznili taneční složku hip hopu, která koncem 80. let již upadala. V této době jsou některé kapely ovlivněny jazzem. Nejznámnější jazzrapové nahrávky vydávají v roce 1993 Guru a britská skupina US3. Tento hudební styl dále podněcuje vznik trip hopu, např. Tricky či známá skupina Massive Attack, na rozdíl od politický rapu, byl gangsta rap nadále velmi populární: Geto Boys, Snoop Doggy Dogg, Tupac, Onyx později pak např. Wu Tang Clan.

Zhruba kolem roku 1995 přestává být hip hop vnímán jako specifický žánr a zařazuje se tak do hlavního rockpopového proudu. Tato situace přetrvává dodnes, kdy převládá hudba pop stars s rapovými vsuvkami známých hip hopových interpretů. Popový umělci často využívají prvky RnB a hip hopu, vzniká tak nový hudební, ale i taneční směr. např. (Puff Diddy, Nelly, Ja Rule, Jennifer Lopez, Britney Spears, Janet Jackson, Usher, Mya, Pink atd.)

Existuje velké množství hudebních rapových směrů, které se můžeme rozdělit podle specifických hledisek. Hudební hip hopovou scénu můžeme rozdělit do dvou větších proudů:

West Coast Rap
East Coast rap

Jde o rozdělení hip hopové hudby podle lokality – západní a východní pobřeží. Tyto dva proudy se lišily hudebně, west side vycházela více z funky, názory, texty songů, slang byly od hudby umělců a skupin z New Yorku odlišné. Často proti sobě ostře vystupovali.

Rapovou hudbu můžeme rozdělit v konkrétnější podobě do deseti základních podruhů:

1. Alternative rap

Hranice tohoto druhu rapu jsou neostré a jeho představitele nelze zařadit do specifického hudebního žánru. K mnoha různým stylům rapu připojují prvky soulu, reagge, jazzu nebo třeba metalu. Skupiny jako Arrested Development, The Fugees, The Roots nebo Digable Planets se pohybují v hlavním proudu. Jsou obdivovány velkým počtem fanoušku alternativního rocku a popu, stejně jako rapu.

2. Bass rap

Zrodil se na Floridě. Nejpopulárnější stále zůstává v jižní části Spojených států, ale své příznivce si již získává i v Evropě. Mezi nejznámější představitele patří 2 Live Crew nebo Quad City DJ's. Texty se zpravidla točí okolo sexu, bass rap produkuje i mnoho instrumentálních skladeb.

3. Crossover rap

Dalo by se říci, že je "nejkrotší" formou hip hopu. Je více popově zaměřený, méně konfliktní a má široké publikum. Umělci tohoto žánru často samplují oblíbené rockové skladby a přepracovávají je na velmi dobře prodávané singly. Běžná je také spolupráce s místními nerapujícími umělci. Mezi umělce crossover rap stylu patří například Puff Daddy, M.C. Hammer, Father MC nebo The Fresh Prince (Will Smith).

4. East Coast rap

Má silné kořeny v old school hip hop. Zatímco West Coast rap je spíše funkově zaměřeným stylem, tento se je více ovlivněn reggae a jazzem a váže se přímo na beaty.

5. West Coast rap

Jak již bylo řečeno, liší se od rapu východní části USA zaměřením na samplování oldschoolového funku nebo využití jeho zvuku. Přestože přední představitelé tohoto stylu díky násilnostem gangů zemřeli, je tento žánr nadále určitým pokračováním gangsta rapu a nadále oslavuje gangsterský způsob života.

6. G-funk

Hlavním představitelem byl gangsta rapper Dr. Dre se svým albem The Chronic. Hluboké basy, syntetický zvuk a ženské vokály v pozadí měli vliv na inspiraci dalších rapperů. G-funk se stal jedním z nejznámějších a nejpopulárnějších stylů devadesátých let.

7. Gangsta rap

Ostré, agresivní, pestré a pravdivé příběhy o městském způsobu života a zločinu. To je gangsta rap, který se vyvinul ke konci osmdesátých let jako odnož hardcore rapu. Je drsný a oponující jak ve zvuku, tak v textech a největších komerčních úspěchů dosáhl začátkem devadesátých let. Přes velmi tvrdou kritiku rappeři odmítli nechat tento způsob rapu "zemřít". Představiteli jsou například N.W.A., Ice-T nebo zmiňovaný Dr. Dre.

8. Hardcore rap

Přestože předcházel gangsta rapu a G- funku, využívá jejich vlivu a pokračuje v znovuoživování skrze rappery a fanoušky, kteří si oblíbili jeho tvrdé texty a drsný zvuk.

9. Jazz rap

Samotný název napovídá, že se jedná o styl ovlivněný jazzem. Tento druh rapu znamená veliký přínos pro oblast samplování, stejně jako napomáhá hip hopu v jeho sebeurčení a vývoji. Zařadit sem můžeme skupiny jako Tribe Called Quest, Jungle Brothers, The Roots, De La Soul nebo Digable Planets.

10. Underground rap

Skutečně vyhraněný styl, zahrnující prvky hardcoru, hip hopu a hardcore gangsta rapu. Vyznačuje se texty provokujícími a hudebně vynalézavými umělci, kteří se ze všech sil snažili, aby si zachovali svoji nezávislost a zůstali stranou hlavního proudu.

Historie CAPOEIRY

Umění zvané capoeira vzniklo zásluhou afrických otroků přivezených v době kolonialismu do Brazílie. Původ tohoto pojmenování není dodnes zcela zřejmý. Podle jednoho zdroje jde o pojmenování v indiánském dialektu Tupi, které označuje odesknutý keř, jenž se údajně používal v jistém vývinovém stádiu jako zbraň zanícenců capoeiry. Jiné zdroje etymologii tohoto názvu odvozují z portugalského výrazu s významem kurník, resp. zloděj kuřat. Ukazuje se, že slovo nemá kořeny ani v jazyce bantu, ani v angolštině. To znamená, že capoeira není ani tak afrického původu, jako spíš africko-brazilské provenience a v Brazílii ji vyvinuli černí otroci jako odezvu na životní a sociální podmínky, ve kterých se ocitli. S příchodem prvních otroků, kteří na území Brazílie dorazili před více než čtyřmi sty lety, se v džunglích začínají formovat volné komunity novoosídlenců zvané quilombos (skrytá, maskovaná místa). Quilombosové přepadali plantáže a vesnice, chytali ženy a kradli potraviny. Koloniální páni proti nim často pořádali výpravy. Capoeira se tedy zrodila jako froma neozbrojeného zápasu právě z tohoto konfliktu mezi pánem a otrokem.Za nejznámější mezi quilombos je považováno sídlo Palmares, kde se podařilo uvést do praxe jisté moderní sociální a zemědělské ideje. To kolonistům přirozeně působilo velké nepříjemnosti, vleknoucí se téměř celé století. Vyústěním všeho se v roce 1707 stal totální zákaz capoeiry. Podobně, jako v případě jiných zakázaných bojových umění, se capoeira praktikovala i nadále, ovšem pod rouškou tance, elegantních pohybů a akrobacie. Jiná verze zase další vývoj capoeiry interpretuje jako způsob vzájemně vyrovnaných účtů mezi otroky pod maskou tance, aby tak souboj utajili před pánem, který zakázal otrokům mezi sebou bojovat. Někdy je uváděna ještě jedna verze, podle níž se capoeira ke své taneční podobě dopracovala ve snaze poukázat na fyzickou zručnost analogicky se vznikem breakdancingu v Bronxu, na pozadí válek mezi gangy. Většina capoeristů však této teorii nepřipisuje velkou věrohodnost. Domněnky zůstanou domněnkami, skutečnost však zůstává nezvratná. V roce 1808 brazilská vládnoucí třída, tu a tam zesměšňována anglickými či francouzskými projevy nadřazenosti, vykročila po cestě vyhubení jakýchkoliv známek orientalismu ze své společnosti a zrušila nejen bojový projev capoeiry, ale i její taneční formu, čímž ztratila Brazílie v očích Evropy svoji tvář. Represivní opatření byla neuvěřitelně brutální. Namalované osoby neměly nejmenší šanci na útěk před pronásledovateli, ať ve dne či v noci. Královská policejní garda pravidelně vykonávala razie na tuláky a povaleče, a když je přistihla při tanci, surově je zbila a násilím naverbovala do armády. Okolo roku 1825 situace dospěla do stádia, kdy bylo za zločin považováno i bezdůvodné postávání na rohu ulice, pískání či vyluzování jakéhokoli jiného zvuku, zejména šlo-li o barevné obyvatele. V této atmosféře dosud neozbrojený capoeirista bere do ruky břitvu a začíná se jí bránit před policí. Tam, kde předtím zanechával své protivníky v bezvědomí, ale neporaněné, se najedou začínají objevovat jejich mrtvoly s proříznutými hrdly, případně vyřezanými vnitřnostmi. Dodnes je břitva považována za zbraň nejúžeji spjatou s capoeirou. Takové je tedy objasnění souvislostí umění capoeiry se zloději kuřat a jinými asociály a kriminálníky, umění pošpiněné, tudíž nevhodné pro decentní, civilizované a zákona respektujcí lidské bytosti. Přes pohnutou historii však v roce 1972 Brazílie konečně povýšila capoeiru na národní bojové umění a stanovila pro ní jednotná pravidla. Po mnoha desetiletích se tak capoeira v Brazílii opět těší mimořádné popularitě, přičemž je druhým nejoblíbenějším spotem hned za neodmyslitelným fotbalem.

Mistre Bimba - životopis

Mistr Bimba (vlastním jménem Manuel Dos Reis Machado) se narodil 23. listopadu 1899 ve vsi Engenho Velho de Brotas, v okrese Salvador, stát Bahia v Brazílii, jako jeden ze synů Luize Candinda Machada a Marii Marinhy do Bonfirm. Jeho otec byl mistrem batuque, bojového umění, které přivezli do Brazílie otroci. Ve 12 letech začal mistr Bimba cvičit capoeiru v Estrada das Boiadas, dnes známé pod jménem Liberdade, v Salvadoru. Jeho mistrem byl africký mistr zvaný Bentinho, kapitán plavecké společnosti zvané Companhia de Navegacao Bahiana. Mistr Bimba uměl batuque, kterou se naučil od svého otce.Když ovládnul styl Angola, zkombinoval tyto dva styly a vytvořil bahijskou capoeiru zvanou Regional. Základním článkem výuky capoeiry regional je tzv. Sequencia, cvičební proces, který dříve v capoeiře chyběl. V roce 1936 se zúčastnil třech turnajů a všechny bezkonkurenčně vyhrál. Nejlepší ze soupeřů dokázal vzdorovat 1 minutu a 10 sekund. Mistr Bimba byl poté korunován na krále capoeiry a udržel se tam až do své smrti. Měl dvě ženy, Nairu a Alici, se kterými zplodil mnoho dětí. V roce 1973 odjel do města Goiania v provincii Goias, aby tam vyučoval capoeiru. O rok později zde také umírá. Čtyři roky nsto, na žádost jeho žáků, je jeho tělo převezeno zpět do Salvadoru, kde bylo pochováno do hrobky, která byla speciálně vybudována na jeho počest na náměstí.